Říjen 2009

Jááá tak miluju Itachiho!

17. října 2009 v 22:49 | Kaui Hatake |  Moje keci
Hi... Je 22:45 a já sem zmagořila!:D sem uplnej cvok do Itachiho! jak sem na to přišla?.. jednoduše viděla ho v naruťákovi na youtube obrazky atd. no prostě pecka! ale můj milášek zemře mno to je teda smůla! se zamiluju a je to v háji!


Jsem po dlohé době zase tady!:D

17. října 2009 v 21:29 | Kaui Hatake |  Moje keci
sem po dlouhé době zase z5 trošku s migrénou a depkou mno nevim jak to zvládnu... ale pokusim se sem co nejvíce přidávat všechno možný... mno atd. Mno a jak pak se máte? pořád bych si stěžovala:)

Vzpomínky 1.díl

16. října 2009 v 18:53 | Kaui Hatake
Vzpomínky

Přesně před 15-ti lety se narodila dívka. Rodiče jí zemřeli při nehodě od té doby jí vychovával její o 3 roky starší bratr. On a dívka jediný nehodu přežily ale od nehody utekli. Dívka jménem Hirumi a chlapec jménem Nodami.

O 5 let dřív

Vyprávění Dívky:
Zrovna nám maminka oznámila že pojedeme na dovolenou k moři. Já a bratr jsme byli hrozně šťastný, nikdy jsme nikam nejeli. Okamžitě jsme si šli zabalit, po hodině už jsme byli hotoví a nakládali tašky do auta. Bylo všechno hotové a my jsme nasedali do auta, maminka zamykala dveře. Když jsme vyjížděli všichni jsme byli šťastní. Po hodině jízdy sem usnula a bratříček se díval z okna.
Uplynula další hodina a probudila jsem se maminka a tatínek se hádali.
Hádka se začínala čím dál tím víc zhoršovat. Naši rodiče se nikdy moc nemuseli ale dělali to kvůli nám. Zrovna když jsme vjížděli do zatáčky maminka řvala na tatínka. Tatínek jí přeřvával a já věděla že cela dovolena je u konce. Bratříček jejich hádky nikdy nemusel, já vždy plakala. Zrovna jsme byly v zatáčce když maminka nevěnovala řízení pozor naproti nám se vyřítil kamion. Maminka se nedokázala vyhnout…
Když sem se probudila držel mě v náručí bratříček. Byli jsme kousek od auta které hořelo. Když sem viděla oheň co plane z aut začaly mi téct slzy.
Začala jsem křičet na mamku a taťku ale bratr mě držel pevně v náruči já schována na jeho hrudi sem viděla jak auto pomalu dohořívá. Po chvilce Nodami začal něco šeptat nerozuměla sem mu… Když dokončil větu které sem vůbec nerozuměla začali na mě padat kapky, že by pršelo? Ne nikde ani mrak. Bratříček brečí. V tu chvíli jsem se rozbrečela znovu taky… Byl už večer a my pořád seděli u aut, nebyli jsme schopný pohybu. Věděli jsme že nikdo nepřežil. Naše auto úplně rozmlácené a řidič kamionu vystřelil z okna přímo z útesu.